V prvním dílu tohoto seriálu jsme se zabývali historií „kočárkového“ průmyslu v Polsku do konce 20. století. A v tomto díle se přesuneme do 21. století. Polsko je stále „kočárkovou“ velmocí, pomineme-li tedy Čínu.
Made in Poland. Nebo China?
V současnosti je v Polsku registrováno okolo 40 „kočárkových“ firem. Je třeba ale zdůraznit, že ačkoliv jsou tyto firmy registrovány v Polsku a vlastní je Poláci, výroba některých značek či modelů kočárků probíhá výhradně Číně. Některé polské značky netají, že jejich kočárky jsou vyráběny v Číně (X-lander, Espiro). Jiné ano. Označení „Made in China“ prostě nebudí pozitivní emoce, a to nejen u kočárků. A tak se řada polských „kočárkových“ firem chlubí tím, že vyrábějí své výrobky v Polsku. Ale ze součástek dovezených z Číny. Takže se nejedná o výrobu, ale spíš o konečnou montáž…
I polské kočárky jsou většinou vyráběny v Číně.
Ale problém polských kočárků nespočívá v tom, že jsou cele nebo částečně vyrobené v Číně. I řada jiných značek, i těch dražších, vyrábí v Číně, buď celé kolekce, nebo některé modely (Bugaboo, Cybex, Thule…). Konkurence je velká a výroba v Číně je (zatím) pořád levnější než v Evropě či v USA. Výroba v Číně nemusí nic vypovídat o kvalitě výrobku, jde o to, jak si odběratel dokáže ohlídat a zajistit, aby čínská firma dodala produkt v požadované kvalitě, a to platí jak pro polské, tak nepolské značky.
Čím tedy polské kočárky vzbuzují na diskusních fórech takové emoce? Co polské kočárky odlišuje od ostatních značek?
1) Polské kočárky stále konkurují hlavně cenou.
Cena je pro větší část zákazníků samozřejmě důležitý argument a zvyšuje atraktivitu výrobku. Větší poptávka = vyšší zisky pro firmu. Má to ale háčky. Pokud je výrobek levnější než jiné obdobné výrobky na trhu, nutně je někde „ošizen“. Ve vývoji, v designu, v marketingu, ve výrobě, v zákaznickém servisu. Výrobce prostě musí někde ušetřit, buď ve všech oblastech, nebo v některých z uvedených. Viz níže.
2) Polské kočárky kopírují jiné značky.
Polské „kočárkové“ firmy obecně málo investují do vývoje a designu. Čest výjimkám, např. firma Deltim, která vyrábí a prodává kočárky značek X-lander či Navington, několik „zářezů“ v podobě patentů má. Komentovat následující obrázky asi není třeba. Dostatečně vypovídají o tom, že polské kočárky jsou často kopií jiných značek. Nekritizuji, kopírování je (bohužel?, bohudík?) běžné, nejen v tomto oboru. A i kopie může mít vysokou užitnou hodnotu.
I kopie může mít vysokou užitnou hodnotu.
Ale jak se praví v jedné reklamě, originál je jen jeden. A produkt vyrobený podle originálu bez vlastních tvůrčích zásahů nikdy nebude jedničkou na trhu a nebude určovat trendy. Nebudou se s ním předvádět celebrity. Ano, platit designéry a inženýry je drahé, krom toho sázka na originalitu někdy nemusí vyjít, i to se stává. Ale bez toho prostě polské kočárky zůstávají jen kopiemi a na trhu budou vždy druhé.
Příklady „opisování“ (vlevo originál, vpravo polská kopie)
3) Polské kočárky jsou si navzájem dost podobné a snadno zaměnitelné.
Polští výrobci „vykrádají“ nejen jiné (rozuměj nepolské značky), ale i sami sebe navzájem. Což znamená, že v důsledku si je většina polských kočárků velmi podobná a snadno zaměnitelná. Troufám si říci, že polský kočárek dokážu v 80 % případů odlišit od jiných značek. Vidím, že kočárek je polský, ale na značku už se mě neptejte, nevím, tady moje rozlišovací schopnosti končí. Polští výrobci totiž dokáží vyrábět několik (desítek) let stále stejné typy kočárků, které různě recyklují. Pak samozřejmě mohou konkurovat i cenou, neinvestují do designu a vývoje.
Polské kočárky různých značek, ale podobného designu
4) Polské kočárky jsou vyráběny v širokém barevném spektru.
Ve schopnosti vyrábět kočárky v rozličných barevných kombinacích předčí polské kočárky snad jen Čína. Polské kočárky sice zahrnují jen poměrně omezené množství modelů, které jsou si navíc navzájem podobné, ale výrobci jsou schopni je dodat v nejrozličnějších barevných variantách, ať už se to týká korbičky, sedačky, podvozku, kol. Většina nepolských „kočárkových“ značek pracuje s omezeným spektrem barev. Každý rok buď představují kolekce v limitovaných barvách, případně dodávají své výrobky na trh jen v základní podobě a umožňují zákazníkovi, aby si doladil barevnost kočárku doplňky (stříškami, nánožníky, madly atd., leckdy za nemalé peníze). Polské firmy už ale patrně vymyslely všechny barevné kombinace a jsou schopny je stále dodávat. Pro řadu zákazníků tohle může být lákavé.
Polské kočárky jsou vyráběny v prakticky neomezeném množství barevných kombinací.
Ale neházejme všechny do jednoho pytle…
Všimněme si, že nikde nepíši, že by polské kočárky nebyly kvalitní a že je lepší nakupovat jinde. Tak to není. Obecně se o kvalitě polských kočárků vyjadřovat nechci a nemůžu, znám takové, které odvozily i pět dětí od jednoho do tří let, ale znám i takové, kde po dvou měsících užívání praskl podvozek. V tomto směru je to jako s jinými značkami, některé značky dbají na kvalitu více, některé méně (samozřejmě je to otázka ceny), navíc mohou být ale rozdíly i mezi modely jednotlivých značek, některé jsou prostě lépe vymyšlené a funkční, některé hůře. I mistr tesař se někdy utne a vadný kus se může objevit všude.
Kvalita polských kočárků je v průměru srovnatelná s jinými značkami. Musíme vždy posuzovat nejen značku, ale i konkrétní model.
Osobně mi ale u polských kočárků vadí právě to kopírování a nedostatek invence. Polské kočárky určitě mají a budou mít svůj okruh zákazníků, kteří od kočárku očekávají jen to, že jim bezpečně odvozí děti. A víc je nezajímá. Je to v pořádku. Jenže mě kočárky baví a ráda sleduji novinky v této oblasti (i když ne vždycky se mi líbí!!!). A s těmi polské „kočárkové“ firmy prostě moc nepřicházejí. Čest výjimkám.